svážu si vlasy
slunečními paprsky
zavřu dveře ze tmy
za stesky
krokem váhavým
se vypravím
kam asi
spletla jsem dva
houslové klíče
teď tančí na nebi
a já se vypravím
za nadějí
prstem už kývá
v úsvitu
a kromě jí
touha stojí tu
teplo tvé ruky
s čarami osudu
na dlani
poddám se hledání
a už nebudu
žádat záruky
splývám
s tmou kolem mne
neviděna
celá němá
v srdci orchestr
ladí smyčce
spadly první kapky
opona jde vzhůru
zůstala jsem stát
slova jako balónky
letí vzduchem
barevná hlína
nepřísahej
život je cesta
nastokrát
jiná
...
tak tahle mě dostala, jak se po troškách sype od začátku až dokonce... asi jako když se přesypává nový balíček cukru do prázdné skleněné dózy... no ale roboti nevím proč říkaj LIJ! :o)
12.04.2008 16:08:00 | hanele m.
Básenka velmi působivá, první sloka velmi líbivá. Jj, život má nespočet cest a je jen na nás, kterou se vydáme, ovšem už neovlivníme, jak bude dlouhá.
09.04.2008 10:33:00 | NikitaNikaT.