Kapky prázdných

dneska jsem
potichu plakala
bez slz na řasách
v srdci strach
ruce sepjaté
bez vzduchu v plicích
bylo po páté

setmělo se
a světlo svící
zahnalo stíny
do kouta
tam si je vyzvedne
až příští den

prázdná sklenka
vypráví o cestách
když spadnou víčka
a srdce zdá se
z kamene

chlad usedl mi na ramena
a objal mrazivým přáním
a samota se sklání
ta věrná družka dnů

zas chtěla by si hrát
na shledání

už neuvěřím
těm modrým očím
to vzdala bych se
dalších
snů
...