Anotace: ..........
Ranila jsem tě
zaťatými prsty
mé neschopnosti
plakat
za jeho palčivé asistence
..promiň ..
...tu schoulenou hrdost
ženské bolesti
vtěstnané do okamžiku
sžíravého prázdna.....
...už navždy
budeš mít v sobě
otisky mého ovládání..
/i přes ty
pevně zavřené oči
a rozkouslý ret
který budu zítra
maskovat rtěnkou/
děkuji
za sílu
neživá přítelkyně
s mou duší
Hezká,vtipná báseň.
Někdy nám neživé věci hodně pomohou.
Tady sice v trpné roli,ale přesto,ti dodala sílu,nebo elán.
10.04.2008 18:19:00 | s.e.n
Opět dobré. Jednou jsi mi napsala, že máš podobný výběr autorů, tak jsem se juknul a jsem docela překvapený. I tady na literu se občas najde nějaký dobrý autor.
10.04.2008 14:51:00 | Jan Simon
Lucinko, to je krása včera jsem tady jedné povedené Amálce psala podobný komentář...prostě se mi z tvých veršů tají dech....mluvíš jako já...cítíš jako já a nikdy jsem Tě neviděla.....a stejně ....bravo bravo bravo!!!
09.04.2008 14:56:00 | Noc17
Opět jedna z Zvých hlubokých ženských básní, Lucinko... Z jizev té linky voní sedmikrásky Tvého srdce :-*
09.04.2008 14:44:00 | Levandule