V bouři svých pocitů
ztratil jsem směr.
Kompas nefunguje
ukazuje jen zpět.
Rozmáčené mapy
jsou k ničemu.
Z plachet jen cáry.
Barometr klesá,
blíží se hurikán
za okamžik
zachvátí mou duši.
Oči oslepené solí
hledají něco co není.
Kormidlo vyklouzlo mi
už docházejí síly.
Moře je temné
loď se rozpadá.
Tam někde na dně,
snad zapomenu.
V náruči
malé mořské víly.
Proč člověk vidí to co vidí
A pozdě zpět se ohlíží
Mohl by spatřit kolik lidí
Nechal za sebou na kříži…
28.08.2008 13:53:00 | Isobel
Jsem si právě říkala, zase jedna máchovská, ale koukám ten konec... zase tak zlé to nebude ;-)
14.04.2008 14:29:00 | ona
Kapitáne, kapitáne. Báseň jest povedená, jen ta víla na konci je taková nějaká píliš rozměklá.
11.04.2008 15:44:00 | CorrimsonTom