Kolébka s dítětem ve větru se houpá,
Dušička toho malého do výšin stoupá.
Na světe sic jen pár okamžiků bylo,
Ale co jiného než umřít mu zbylo.
Umřít muselo, pokud chtělo žít,
Žít v nebi s anděly, ne tady dole s Ďábly hnít.
Lidmi stejně zabito zlobou by bylo,
Tak aspoň práci jim ušetřilo.
Teď dívá se na to vše z hůry,
A je déšť …
To dítě pláče, když pozoruje dole ty lidské stvůry.
tam v Boží náruči
andělem se stane
když slza bolesti
smutně z očí kane
requiem a miserere...
za rodiče prosí
kteří smutkem poničeni
žal svůj v srdci nosí
19.04.2008 16:07:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd