V tichu bláznivých nadějí..
V šumu zběsilých peřejí..
Odplouvá..
Synkopa zapomnění..
V tichém chvění..
Skládáš své ruce do klína..
Dlaň v dlani teplo ukrývá..
A čáry..
Co věstí běh Tvého života..
Tahají za nitky
srdeční ulitky..
Vnímáš i nevnímáš..
Poryvy duševního větru..
A tichou píseň ve svém nitru..
Po bouři citů..
Ze které vyplouváš..
Jsi trosečník,
co omýval ho příboj..
A tělo marně hledá výboj..
Chce pohnout dlaní..
A prsty hledat touhu..
ve svítání..
...od toho trosečníka , je to až dech deroucí a zapomínáš dýchat a musíš se vžít do toho obrazu ,
abys mohla pochopit člověka , co je vlastně mezi davem lidí trosečník...Má to úžasnou hloubku a muselo se to prožít , jinak by to neznělo tak věrohodně ...Jirka
13.04.2008 14:50:00 | kavec