Ušlechtilá ocel ve šrot se mění
Prach stal se z nejstaršího kamení
Kyvadlo času kloní se zleva doprava
Jsem jak nevinný, když čeká ho poprava
Co nestihl jsem dávno již nestihnu
Osudu jakžto i životu se nevyhnu
Čas propluje mně a všem mezi prsty
Jak námořník, jež dobývá nekonečné cesty
Jak neúprosně bije do stran to kyvadlo času
Jak záhy zmizela mi barva z vlasu
Vše jako bych viděl nějak z dálky
Jsem svět, co ničí ho války
Čeká mě jen poslední bitva
Ta, která zpečetí válku
Bitvu, jež nelze vyhrát
Ale přesto nehodlám se vzdát
Nad bitevním polem halí se mlha
Hřmot zbraní vystřídal děsivý klid
To kyvadlo času naposledy se zhouplo
Vzpomínám, jak kdysi mé srdce tlouklo
díky vykouzlil jsi úsměv na mých rtech.S věkem tohle podle mě nemá nic společného, jsem nespokojený pesimista, ale vím, že moje problémy jsou malichernosti a na světě se mají lidé hůř.To mě drží nad vodou, idkyž to zní sobecky.Moje básně jsou jen obrazy.Ne vždy smrt beru jako smrt.Smrt může být začátek něčeho nového nebo jen konec jedné etapy, stejně tak i život.
13.04.2008 14:54:00 | Breakthru
Líbí se mi....pěkné obrazy a slušné obraty. jen my nějak nesedí tvůj věk k tomu textu...chlape vzchop se a běž žít!!!
13.04.2008 14:48:00 | Jacues W. Moucheron