Proud

Sedím na břehu a dívám se dolů.
Na to jak voda teče
a listí odnáší proud.
Dívám se nazpátek
A dusí mě myšlenka vkrádaná,
že mi něco utíká,
to život před očima odplouvá.
Že něco běží, a já bych měl s tím,
Že něco proudí, a já se jen dívám
Že něco teče a je to mimo mě
I když bych měl být tou řekou,
co udává směr.
Jsem jen tím slepým ramenem,
v té klidné zátoce,
kde voda stojí
a rákos tiše usychá.
Kde nikdo nežije
a jen čas tam utíká.
Sedím dál na břehu
a sbírám odvahu,
odvahu dál jít,
neotáčet proud
a plout jen dopředu,
stát se aspoň tím potokem
a začít konečně žít.