Minulost je mrtvá

Strojovnou lásky kudy všichni kráčí
poslepu ve tmě jít se nebojím
Než-li se báti že nohy cestu ztrácí
rád rozemlet budu tímto soukolím

U stolu v krčmě staří námořníci
laciný rum si lejem ve sklenici
pak láskou zpit vrávorám po ulici
ke tvým dveřím veden zářnou večernicí

V objetí tvém vše co bylo zmírá
a v hrob svůj padá - kam jinam taky s tím?
A nový den nám náruč otevírá
Hrob zaházen je hlínou padlých dní

Je jedno co bylo - není žádné včera
Ta stará píseň již dávno odeznělá
která nás kdysi cestou provázela
nejraději nás by v hroby naházela

Vzpomínky jsou tu však cesta zpátky není
Jaký by smysl mělo znovu po ní jít?
Přítomnost rozkvétá jak jarní květy voní
Minulost je mrtvá - tak ji nechme být