Výkřik

Seděla jsem zády k stínu
a křičela: To se může?!
Dávat jen tak lidem vinu
Oblečte si jejich kůže!
Obujte si jejich boty!
A snad i vás postihnou
jejich chmury, lásky, boly...
Pak vám taky nezbydou
nic než slzy, které bolí
Nic než úsměv, který káže:
"je mi fajn"
i když právě umíráš
"je mi fajn"
i když jiné rýži háže
a ty sama usínáš
Soudit herce je tak snadné
sedíc v teple hlediště
Každý může býti Hamlet
Dej si pozor pro příště.