po větru

po větru
stéblo za stéblém
hltá prostor
kolem svých květenství
co zmohou jiné
proudy nad travou

v tikotu netušené
prostoty
neurčené ničím
co stálo by za řeči
se protl

v určitém bodu
který vlastně není
se celé dozvěděl
dostatečně pozdě

tak brouzdá se rosou
mezi stébly trav
a vítr fouká
a stéblo za stéblem
hltá svůj prostor