Poslední...

Ve svitu západu, v područí kořenů
Hledáš svou svatou zem, svůj příslib krásy
Nacházíš slzy jen - vyvěraj' z pramenů
V záplavě žalostí nedojdeš spásy

Zpocený, špinavý, se slzou na líci
Touláš se arkádou - zplavený býk
A tesknou píseň svou zpíváš jen měsíci
Pod hrozbou trnoví, pod hrozbou dýk

Nechápeš, netušíš, slavík ti zpívá
Poslední písničku přesmutných dní
Jak jen je žalostné v tu tvář se dívat!
Přesto však blažen jest kdo dívat se smí

Smuten a podroben mámení vesmíru
Potácíš kroky své bezhvězdnou tmou
A v černém kabátě ušitém na míru
Máš už jen requiem... a rakev svou.