Za zvuků hromů lítají blesky
chatrč se třese v základech
na půdě ze stropu padají desky
hrůzou a strachem tají se dech
klapání na dveře v noci mě budí
pomalu scházím ke dveřím
na starých schodech nohy mne studí
otevřu…, svým očím nevěřím
přede mnou stojí smrtka v kápi
očima bodá mne do hrudi
svou kosu pevně svírá hnáty
proboha, ať už se probudím!
jedinou ranou hlavu mi sráží
a moje tělo klesá na zem
upíři se mnou v pekle si hází
sám svoji dobrotou já byl jsem zrazen.
Moc pěkná!Na prvních slokách se mi moc líbila ale ten konec byl takovej niakej... :-))
18.04.2008 14:17:00 | Trinaja