Na konci duhy

Tam někde na konci duhy,
kde se obracíme v prach.
Snad tam nás čeká život druhý,
tam, kde se slova ztrácí ve větách.

Snad tam shledáme se po čase,
jenž jsme si byli vzdáleni,
však otazník je v otázce:
"Jaké si dáme znamení?"

Nevládnem denímu dění,
a tak posílám Ti otázku,
co když nás ten čas změní,
a my se už nepoznáme ani podle obrázku?

Co když ztratili jsme pouto,
jež nás dříve pojilo?
A co když se nenajde už nic,
co by nás znovu spojilo?

A tak příteli, ptám se tě
(no ano,ptám se tebe):
Vzpomínáš, jak těžce ti bylo na světě?
Proto mě teď hlídáš z nebe...

Kdo ví, kdy neštěstí svede nás?
Kdo ví, kde skončil náramek pro štěstí?
Už jen vzpomínky mám v srdci - aby mi je nevzal čas.
Z nás dvou ty znáš osud - tak pověz,co věští.

Tam někde na konci duhy,
tam, kde oči už nebrečí,
tam, kde nás čeká život druhý,
tam, kde se duše cítí v bezpečí.

Tam někde na konci duhy,
tam, kde čas nestárne,
tam, kde nás čeká život druhý,
snad tam se jednou setkáme!!