Rudé čalouny sezení,
téměř podprahová hudba,
černá káva, víno
a matné tóny jeho hovoru.
Co prý znamená
sto let ve vesmíru?
Její úsměv,
lehce nepřítomný pohled
a pak řekne
..jdu si přepudrovat nos..
Pohledem do zrcadla
vždy tak trochu,
nahlíží přes okraj světa.
..nehtem urovná řasy a obočí..
Lesklý plíšek na prstě
letitý , zavazující
drnčí zdivočelým časem,
nepochopitelně,
neuchopitelně.
..přetře suché rty malinou..
Šílené náhody
a ještě šílenější nápady,
brzdí všemi póry
slátanou úzkost.
..přepočítá vrásky u očí,
zase jedna,
sakra,
ta tam ráno nebyla..
Už ví kolik váží jedna slza,
pár lichotek
a mladý výpočet jedné staré neznámé.
..poslední pohled,
narovná záda , načechrá si vlasy
a pohladí ještě živé boky..
Usedne na vrchol karmínu,
s úsměvem , přítomným pohledem
a malým tajemstvím.
Do měsíčního kráteru
odhodila svačinový sáček.
..plný svých odloupaných let..
tu báseň čtu až znám ji nazpamět,
hodí se, ať dřív, či později
a vím komu chci ji povědět
až moudost vezmou léta, zloději..
***
Jiří s.
21.04.2008 18:19:00 | j.c.
K čemu koukat přes okraj světa, stejně tam vůbec nic důležité vidět není. Šílené náhody a ještě šílenější nápady - ty dokážou život úžasně měnit.
20.04.2008 10:07:00 | Šerpík 1
Že bys mě viděla? Je to napsáno velmi dobře.
Ale ty léta prožité,těch by bylo škoda zahodit.
19.04.2008 18:59:00 | s.e.n
...co mám říci já sakra ...
...tak asi tak ...o stárnoucí krásce bych napsal jinak ...ale určitě ne takhle dobře ...bravo ...
19.04.2008 00:31:00 | WhiteSkull