Vzpomínám..

V kamenném lese opět se procházím,
chybí mi zpěv ptáku,
rozlehlé ticho.
Splín.

Pod stromy spoustu kvítí,
přesto nejsou veselé.
Mnoho světýlek do tmy svítí.
To ticho...jako v kostele.

U tvého hrobu se zastavím,
není to zrovna strom života.
Nebo je tvým životem temnota.

9 dlouhokrátkých měsíců.
9 krát 17. dne.
9 zapálených svící v chrámu,
růže po tvém kameni se pne.

Milion slz,
milion vzpomínek,
srdce probodlé skrz,
dohořel tvůj plamínek.

Ale vzpomínám stále,
tvůj úsměv hoří ve mně.
Tvá smrt ale mrazí,
jak polární země.

Vzpomínám..Nezapomínám..slibuji..