Na chvilku mne vrátila
vlahým nehtem seškrábnutá
nepatrná oční šupinka
..stovky svící rozblikávají tmu
hedvábí a vzácné krajky
šelestí v rytmu dávné hudby
ve středu sálu tančí
dvě masky
jedna
róbu v barvě zlatých topasů
druhá zeleně oděná
s tváří
lásky démona..
..cink..
do hradní studny padá kamínek
..tisíce věcí a činů..
slyším zpívající letky ptáků
..a slova kapou , šumí
řadí se do provázků deště
někde zavlaží , zatančí
rozkvetou smutné úsměvy
jinde potopou smetou
obětním nožem se stanou..
Co na tom záleží
když vnímám neslova
nalezenou stopu
a otevřenou žílu se špetkou soli
i předvoj opojného moku
z bezedné studny.
dyž sem dočetla, řekla sem si že konec byl skvělej... pak sem pomaličku couvala na začátek a měnila názor... přečetla sem to teda eště jednou zas odshora dolů a zjistila že je to krásný celý... :o)
22.04.2008 12:03:00 | hanele m.
ty studno bezedná, s opojným svým mokem
čí život vydáváš, ukončený skokem,
kdo poslední spustíl se škřípotem okov
v nádvoří, za cinkotu podkov
s echem veselí a starodávné hudby,
svící zář dýchla skrz gotické kružby
by pozlatila róbu v barvě topasu,
kdo nezemřel by v boji o krásu,
do říše ponořil se sladkých vzpomínek,
démone lásky, slyš, padá kamínek...
***
Jiří s.
22.04.2008 10:42:00 | j.c.
Ta šupinka asi tak nepatrná nebyla. Možná na chvilku, však do známých míst Tě vrátila.
22.04.2008 09:06:00 | Šerpík 1
Tvá báseň se těžko čte, chce to více přečtení, ale vede k zamyšlení... to velice oceňuji, a proto dávám tip :)
21.04.2008 23:11:00 | Ctěný pán