Stánek na párek

Anotace: Někdy se proklínám, že se snažím vžít do pocitů a pozic v životě, které rozhodně nechci poznat.

Landa, Landa, Landa *zní všude*

Prodáváš jak už tolikrát,
v občerstvovacím stánku,
nic nemůže se ti stát,
dám si rohlík v párku.

Žlutá růže rudě kvete,
v ohlušující ráně,
snad vše živé smete,
plamen svítí zrádně.

Na seznamu v novinkách,
si předčítám zaraženě,
"ČEZ aréna v troskách",
horkost se tělem přežene.

Chce se mi křičet,
chce se mi nevěřit,
nebudu tady trčet,
musím si to prověřit!

Mobil smutně mlčí,
ty v párkovém stánku,
v hlavě myšlenka trčí,
projev života známku.

Motor Felicie běží,
přes slzy vidím stěží,
policejní majáky zezadu mě střeží,
na okenice sněží.

Stojím před koloseem smrti,
hasiči marně bojují,
trosky těla tvrdě drtí,
mé myšlenky se spojují.

Kráčím vstříc zubaté,
v dávivém kouři,
tvé tělo rozbité,
nacházím v plamenné bouři.

Objímám tě naposledy,
smutkem a dýmem se zalykám,
ležíme spolu jako na postely,
už se usmívám....nevzlykám...