Soukromá kostnice

Trhám na kusy řetězy předsudků
Okolo krku trnovou korunu
Mám dvanáct očí a jsem slepá
Liji tekuté olovo do naší krve
A čekám co osud vykouzlí
Olámané zuby zuřivě trhají
Páchnoucí zdechlinu představ
Pomáhám Kristu sestoupit z kříže
Nevěda že se bez jeho smrti neobejdu
Pomáhám ti z šatů a hořím touhou
Pak jen užasle hledím na tvůj klín
Socha otroctví zaclání mi výhled
A já stavím pomník všem básníkům
Svou vlastní kostnici z kostí ignorantů