Na prázdném nádraží čekám..
Vyhlížím vlak co odveze mě někam..
Do krajiny, co bude vonět vůni jeřabiny..
Kde něha bude a ne rozvaliny..
Na prázdném nádraží čekám..
Jen lístek k cestě v kapse marně hledám..
V hrudi mi bije srdce a touží..
A emoce v něm připomínají bouři..
Na prázdném nádraží čekám..
Ve dlaních marně lásku hledám..
Jen jizvy z bolestných rán..
Vedou mě právě tam..
K prázdnému nádraží..
Odkud vlak odváží..
Do vůně tichých vteřin..
Bez vlastních vin..
Do světa s vůní jeřabin..
Kde utíká čas
minutami ticha..
minutami snění..
minutami co mění..
Nás..
Moc se mi líbí "vůně tichých vteřin". A líbí se mi celá.
26.04.2008 03:09:00 | Čarokrásná dívka od vedle
...hm ...vlak co unáší mne někam ...dobrý ...
...oprav si předposlední řádek ...
25.04.2008 10:23:00 | WhiteSkull
Když máš unavené nohy
a hlavu plnou myšlenek
v srdci starostí stohy,
málo volných chvilek.
Pak tiché nádraží je skvělá volba.
Lavička maličko oprýskaná.
Koleje
po kterých dnes neprojede ani rolba.
Klid, nadechnutí-
nová naděje.
25.04.2008 08:13:00 | kouzelníček
...je to moc nádherné , hlavně moc hluboké od té druhé poloviny , je v tom i určitá naděje a hlavně filozofie
času ...asi s tím nic nenaděláme s těmi jizvami a novými rány a nebo jsou to rány jinačí ...nevím , ale myslím si , že jsou to ta rána po noci ...jinak je to moc pěkná báseňka a četl jsem jí třikrát po sobě ...Jirka
25.04.2008 07:28:00 | kavec