Loď

Anotace: ... zaoceánská, pokladů plná, milující...

Papírová křídla bílých vrán,
a dech, jenž nikdy nedosáhne břehu,
to celé je tvé duše oceán,
i mlha v přístavech,
i rty, co živí něhu.

Napni plachty, k nekonečnu pluj
tvá bárka mírná s vichrem zápolí
do racčích písní srdce zamiluj
a nech jej s ním,
ať už je kdokoli.

Vlnka za vlnkou se do daleka řadí
magický půlkruh nad obzorem plá
a jednorožci Věků, tak rozverní,
tak mladí
a můj bezedný sen,
ať nejsem na svět zlá.