Dvojí

1.
Je ráno
ještě tmavé
obarvené
křiklavou červení noci
žena se probudila
před zrcadlem
vmalovala do obličeje
první úsměv
přesně podle protokolu
po tváři jí přeběhl
kousek světla
ještě ze snu
o hořících pochodních

2.
Celý den pracovala
na rozvíjení vlastní osobnosti
skrz telefon velice korektní
přepsaná do čísel
trochu hektická
při topení vlastních okamžiků
v litrech silné černé kávy
rozhodila pár otevřených úsměvů
pár víceznačných slov
pro upevnění vlastní pozice
čas plynul
šeptal o tikotu hodin
a o únavě
schované doma v prádle
a v neustalných peřinách.

3.
Blíž k soumraku
než ke dni
nasadila před domovními dveřmi
další z naučených úsměvů
typu vše je v pořádku
máš právo dělat cokoliv
udělala pár rutinních prací
dala svobodu spoutaným vlasům
a smyla ze sebe bolest celého dne

4.
A byla noc
s opuštěnou postelí
a příšerně velkým bílým plátnem stropu
na promítání představ
o mužích kteří by jí ještě mohli jednou
milovat
když okolnosti dovolí
a ona byla jiná
v noci patřila jen sobě
svému příběhu bez pravidel
své druhé tváři
čarodějce
ženě
zvané
tajemství
lásce