Malé přemítání...
Malé přemítání...
Modré mráčky plují
pomalu šedou tmou
se halí..
Jen jiskry v očích
se tiše komíhají..
Jsou jako vážky
co křídly mihotají..
Běhají tam
a zase zpátky..
Po bílých stěnách
napodobujíce ptáky..
Barva Skalistých hor
se v nich odráží..
Na víčka padá
tichého snění závaží..
Volání dálek
a světla majáků..
Hledání světla
pod tíhou všedních dnů..
Na křídlech
vzlétnout do mraků..
Nechat se hýčkat
krajinou snů..
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
...to je snad básenka věčných tuláků po zemi i po nebi ...konečně něco pod co bych se směle i já podepsal a napsal bych to úplně stejně ...moc mi to mluví z duše
a já mám dušenku děsně toulavou , spíš jsem taky z toho pokolení tuláků ...Kdybych mohl dám sto , nemohu , tak dám alespoň super tip ...Jirka
28.04.2008 15:57:00 | kavec
Jako bych to psala sama ... v některých těch slovech, či větách jsem se hodně našla.
28.04.2008 14:26:00 | NikitaNikaT.
