Noční tramvaj je noční blues,
můj věčnej druhej protikus,
je dům,je hrad,i bydlení.
je nekonečný mámení,
mystérium do nebes.
Je štěstí,v něm jsem se svez´
v hodině,co dávno spí.
Na protipólu polední se
slunce skrz sklo usmálo.
Jen okamžik,pak zsinalo,
připomíná teď trochu strach
a ten mi bloudí po tepnách
úží je,svírá a zraňuje
a i když znám ho a vím,kdo je,
i přezevšechno zůstává
mi v hrudi díra krvavá
za vteřiny v Tvém objetí.
Byla´s dar.
A jsi prokletí.
můj protikus, mé mysterium, mámení
/ můj bílý květ, co roste v černém kameni/
27.11.2010 23:27:00 | šuměnka
súhlasím s Haničkou...a záver ma dostal celkom- niečo tak krátke a tak... pravdivé...hádam...aj keď to nie je celkom správny výraz...ale ešte som nemala kávu :) krása...**
30.04.2008 07:48:00 | sophia92
mám ráda vázaný verše... nemyslím říkanky ale opravdu verše... tohle mi krásně plynulo... aj dyž ne veselý, tak mi to přišlo jak pohlazení...
29.04.2008 21:16:00 | hanele m.