Tam, kde břeh se s vodou stýká,
poblíž vrby staleté
odpočinek pro vodníka...
nikdo si ho nesplete...
S podvečerem, s první rosou
posadí se do trávy...
pro hvězdy a měsíc bílý
své příběhy vypráví...
Největším pokladem pro něj
jsou dušičky člověčí...
Hýčká si je, opatruje
něhou, zvláštním bezpečím...
Mezi hrnky schovává si
věky staré návody,
jak přežít, když rybník suchý,
vypuštěný, bez vody...
Chodí k němu zvláštní hosté,
Víra, Moudrost s Radostí...
možná že i pro ně stal se
důležitou bytostí...
dobréj kámoš to se šikne na hloubce Tě ochrání a vlásky pentlama ozdobí...tož ať to vydrží..
02.05.2008 12:19:00 | jedam
Vodníka,kamaráda mít,nevídáno
a přichází k tobě ráno?
s šosu nakape na kávičku
zdravou čistou vodičku.
A když večer u rybníčka
sednete si do trávy
hezky se na tebe kouká
vypráví ti příběhy.
A ty potom píšeš básně
moc pěkné a dojemné
také tu o vodníkovi
číst ji je moc příjemné.
30.04.2008 18:44:00 | s.e.n
Též já byl jeho kamarádem,
nejeden jsem mu hrnek dal
co unaven nad časným ránem
houbař v lese zanechal
Letem od pramenů z dálek
avízo včas jsem mu nes,
co pochytil jsem od Rusalek,
přehradu že stavěj kdes
Pomoh jsem mu duše schovat
když k jiným rybníkům se bral,
tam ježibabu pozdravovat
důrazně jsem mu přikázal
To vyřídit prý bude snadné
odkud přišel vždyť ona ví,
z lesa slov kde dosud vládne
starý hejkal vešový
***
J.s.
30.04.2008 18:15:00 | j.c.
Cecilko, básnička je vskutku půvabná. Přeji hodně štěstí tobě i vodníčkovi.
30.04.2008 14:34:00 | danaska