.
.
.
Pronikáš do říše starodávných příběhů
Spřádáš osudů zlatou nit
Zůstáváš stát jako bez dechu
Už víš že bez nich nedokážeš žít …
Přátelství mezi mužem a ženou
Touha a trápení
Malá mořská víla stává se pěnou
To se nikdy nezmění …
Knihu svého srdce zavíráš
Když den šel dávno spát
Vzduch plný touhy proklínáš
Vždyť o lásce bude se Ti jen zdát …
hezké, zvlášť poslední sloka na mě zapůsobila... "knihu svého srdce" - krásný básnický obrat. 1*
28.07.2008 17:46:00 | Vladimír P.
Sny o lásce jsou sice krásné, ale jen do toho okamžiku než se nám přestane líbit jejich děj... Ještě lepší je lásku žít, ne jenom o ní snít... Krásná "Můza"...
20.05.2008 17:17:00 | FETKA
Malá mořská víla se nemusela stát pěnou...a ty milá beet můžeš doufat!! Láska nezmizela, láska je!!!
11.05.2008 11:50:00 | Lady Carmila
Někdo má noci beze snů
a láska i tam chybí...
Proto dík za houf příběhů,
byť "jen" pro tiché "kdyby"...
Nikdy netušíš, co ráno
přinese se svítáním...
Třeba se jeden vyplní,
zhmotní...jak rosa z trávy...
:o)
02.05.2008 17:35:00 | Cecilka