Oblaka prachu..
Na stěnách strachu..
Bouří se emoce..
Čerstvý vzduch nesouce..
Oči své přivírám..
Jinak v nich smutek mám..
Kdybych to uměla..
Tak bych teď věděla..
Co dál.?
Na květech počítám..
Má ji rád nebo já.?
Zvítězí úcta..
A slovo zůstaň..
Bez vyslovení.?
Nebo snad zrada..
Přijde jak nahota..
Nastoupí černota..
Bude to životní jistota.?
Časy se mění..
To nikdy nikdo neví..
Co dělat..
Když přijde..
Po letech..
Poblouznění..
...ta mne tak bolí a celého mne rozbolavěla , vždyť si
myslím , že ze smutku se tak lehce nemůže nikdo dostat .
To vidím nejlépe na sobě , kdy už s tím smutkem a steskem bojuji několik let a zatím marnost nad marnost...
A moc mne to taky bolí , když i druzí, co je znám s tím smutkem musí bojovat i když možná úspěšněji než s ním bojuji já...
Je to celé moc složité , aby problematika tvého smutku , se dala zahladit jedinou smutnou básní ...
Nevím a kdybych věděl pomoci , tak jsem určitě svým způsobem Král a netřeba mi už ničeho...
Básenka je to pěkná i když moc bolavá , ale doufám , že to všechno dobře dopadne a smutek se vrátí tam kam patří , do tmy a nicoty...Jirka
04.05.2008 18:41:00 | kavec
Je to stav ktery asi prozil kazdy z nas, je jen chvilkovy a proto mozna je tak krasny, horsi je se z toho poblouzneni pak dostat se zdravou kuzi..
04.05.2008 15:55:00 | carodejka
ST! je za napsaní, hloubku a myšlenku. Jinak cítím smutek a dá se řéct, že Slavka to vystihla.
04.05.2008 13:02:00 | NikitaNikaT.