Linka dvacetpět

.. dlouho jsme chodili
kouřili snad i kávovinu
protože šla zapálit
jen svobodou slova

stále jen tak
bloudili
v letokruzích
když už vlastně
nebylo
ani
kam
pořádně

jít

vyšlapávali si koleje
jak smutek na papíře
prvotisku

možná že jsme zrovna
neměli pro co žít
a nebo jsme
žili
až příliš

snadno
.
.
.

ale stálo to za to

počkat až zapadne

slunce

a

vyjede

první

noční

tramvaj