Na střechách z mramoru

Na střechách z mramoru
(tak strašně starými)
pod mraky ztěžklými,
díval se na lunu,
díval se na hvězdy,
se slzou na tváři.

( Co teče ze střechy dolů.)

Skrz ledy z doufání
(tak strašně tvrdými)
pod tíhou půlnoci
tváří svou k bohu,
a andělům
přání své svěřil.

( Co ho nutí lézt na střechy.)

.
.
.

Bez boje, bez hádek
( pod střechou z mramoru )
z nebe ho poslali na pevnou zem

a potichým hlasem
( pod střechou z mramoru)
všem dole svěřil:

,, Létání bez křídel je těžká věc."