Paranoidní výkřik
Do azurového jitra
Vedral se mezi ptačí zpěv
Nesl se
Povznesen
Jako zatracení boha
Na výsostech
Ticho slz
Křečovitě sevřené rty
Ústa napěchovaná balastem
Nesmyslných výčitek
Sobě i světu
Všemu a všem
Vykřičník zoufalství
Mísil se s hlukem aut
A startujících mezikontinentálních linek
Raketových nosičů
Satelitních systémů
. . . Galilea . . .
Svět zahlušený smetím hluku
Kde skoro nemožné
Zaslechnout píseň
Jen neartikulovaný řev
Ukrytý v úhledných miniaturách
Empé tři a sluchátek . . .
Míjím odkvétající broskvoň
Koruna rozeznělá
Písní čmeláků a včel
bílá oáza
Vprostřed pouště . . .
. . . zázračná studna
Půvab života zrcadlící
. . .
V ní smysl všeho bytí . . .
. . .
Vím
Nevidíš
Neslyšíš
. . . Tvoje škoda . . .
...ano, je to výkřik doby...ale kolik nás je, kteří ten výkřik vnímáme???...myslím, že nás je dost...a to je dobré...dívám se do azurového nebe a jsem šťastná...
07.05.2008 10:28:00 | Lota
Vidím
slyším
jen bolest je příliš velká
na radost z maličkostí
už se neumím usmívat........
....nádherná...
07.05.2008 08:51:00 | Lucie Teru