Prohra

Anotace: Spletité toky slov s jadřincem pravdy. Holá skutečnost

"Proč utápím se v lanoví deště
s ponurým vzezřením,
mým oddaným společníkem,
po boku…."

Nimrám své nemohoucí prsty v úzkosti
a bez touhy za nucenou metou kráčím.
Jak societa s trendem,
ruku v ruce mi diktuje.

Bohémství, má modla v dáli,
fata morganou se obrazí…
Ovšem skloubit dobou nestrávené,
se smělostí svou nulovou,
já k zlosti, nesvedu.

"Pravdu poetika před týdny mi vzali,
hrdost blázna ušlapali.
Nechutným smířením s rozmary člověka,
křídla mé podřezali..."

Mám žádat o azyl a prosit kapesník,
ať toky mých slz shledají domova?

„Ti, co jste výjimečnost činů zahanbili
a originalitu světa vymýtit nechali,
litujte.“

Skrz Vás budoucna obávám se,
jak neplavec břehu nenalézajíc.

Ale já, jakožto prorok svých tužeb,
na vlastní žádost,
pohřbít se zanechám.
Než uzřít vás zoufalce,
při honbě za prvenstvím
se ruinovat.

Jak ráda bych…

"Leč pro milované oči, co by plakaly,
připustivše svá jatka,
klesám na kolena a vzdávám poctu,
....zvítězili..."