Světlo

Má postel je posetá
tisícem hvězd.
Slzy, které jsem večer
prostě už musela
vypustit na pastvu,
mi za odměnu
prosvěcují osamění.

Už nechci další,
tyhle zdobí dost,
jen málo svítí.
A tak prozaicky
hledám na netu
"světlo".

Jsi tu!
Tvá stotisící podoba.
Poprvé slyším severské balady.

Usínám k ránu
ohromená poznáním:
Jsi hrubý, vulgární barbar
s duší anděla.

(Intimní vzkaz:
Neboj, vždyť já to věděla!)