Návrat
Návrat
Pokouším se vrátit sama k sobě
Tápu v mlhách budoucích tvarů
V cárech pavučin utkaných z vůní
Jak orel nad mraky nevidí nic pod sebou
a pak se střemhlavě vrhá pro kořist
Objímám se vlastníma rukama
Osahávám váhavě svoje tělo
a doufám že najdu starou známou jizvu
Vnořím se do ní a ztratím se sama v sobě
Utopím se v kvasící kádi včerejších dní
Ruce na nichž ulpěla má vlastní krev
vztahuji vysoko nad galaxii Světů
Prohýbám se hluboko dozadu
až za vertikálu jistoty a cudnosti
A na mé hrudi pokojně spočinula Planeta
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk20.05.2008 13:36:00 bobi bobie
Je to hezké...nevím jestli jsem si to správně vyložil ale protože se mi to líbí, nechám si to pro sebe.
Ahojky Bobi
16.05.2008 00:48:00 Liv
Zajímavé, Hanzsko, nedávno jsem se také v jedné básničce objímala...ovšem ne ve věnci tak krásné češtiny.
12.05.2008 18:20:00 Šerák
Těžko říci, jestli jsem něco z toho správně pochopil... ale čpí z toho opravdové emoce.. síla...
Návštěvnost
