Pustý stůl a holá stěna,
prázdné skříně temná tvář,
to bývala tvá kancelář
na dveřích s firmou beze jména
Zde vládly řády šesti nul,
však necelé jen dva roky,
teď umyvadlo s vůní stoky
Konec jsi špatně odhadnul
Tak smlouvy skládáš do krabic,
snad spálit za sebou chceš mosty
když nepříjemné spatřils hosty
pokladnu, v níž není nic
a dav podvedených, láteřící
Bílého jsi zde hrál koně,
jen tučná moucha na zácloně
tvou jedinou je společnicí
Proč sám jsi padnul do nesnází?
Ti druzí kdesi po klubech
při smíchu sotva zvládnou dech
až pod přehradní zmizíš hrází
Ach ne, a to jsem chtěla podnikat...
Takový nepoetický námět a vida, jaká pěkná báseň se z toho vyklubala.
31.05.2008 19:42:00 | Grafomanická MIA
...tady tedy jsme...hledejme východ ze slepé uličky...není řečeno, že lidský genius jej nemůže najít...
17.05.2008 11:46:00 | Lota
Snad, proboha, jsi opravdu nepadl do nesnází!!!Už to ale tak zvonkajšku vyzerá. Drž se, můj milý, j.c...
15.05.2008 23:49:00 | Liv
silná, aktuální
13.05.2008 20:29:00 | Trdlo
jo to velmi povedene, libi se mi, neztraci rytmus a rymy sou paradni :)
13.05.2008 18:06:00 | saddova
Pro báseň je to velmi překvapivý námět. Ale je to perfektně zveršováno.
13.05.2008 13:27:00 | danaska