Pohádka máje ?!

Připadám si jak jehelníček.

Bylo dost ostrých slov.
Jak ementál
– samá díra.
Ale na rány do duše
se neumírá…
Jako sítko rezavé.
Sem tam něco ven
ze srdce vypadne.
Jak vymáčený sáček čaje,
v očích mi jiskra sotva hraje.

Pohádka máje ?!
Z toho už jsem vyrostla.
Nevěřím na hloupé báje,
že někde pod kvetoucí větví...

Pod třešní mě píchne včela,
oteklá budu do večera.
Jsem prolezlá skepsí,
jak vidíte.

Zoufat si se mnou ale nesmíte:
jak jsem tohle napsala,
bolest rázem přestala:-)