Neodpouštím...

Anotace: Nenávidím své dětství...vždycky jsem na něj chtěla zapomenout...a myslím, že se podařilo... i když

Konečně ti můžu říct....
už to bude měsíc...
Křičel jsi, pamatuješ?
V pocitu viny hodně toho naslibuješ...

Pořád to zlý nosím v sobě...
je to smutný, ale já neodpouštím..
Prostě to nedokážu...
tak to ode mne nežádej..

Neodpustím ti jen...
kvůli tvým modrým očím...
Kvůli tomu,
aby jsi se cítil líp...

Myslel jsi někdy na mě?
Jak jsem se cítila?
Tak zničená...
tak strašně moc zbytečná...

Ano já..
tak mě nežádej o odpuštění...
Vím, že si lidi mají odpouštět,
ale i kdybych měla skončit v pekle...

Ty ho ode mne nedostaneš...
pro tu bolest...
Pro ten pocit méněcenosti...
kvůli tomu, že jsem se cítila jako cizinec..

Jako panenka....
ve špatných rukou...
To svý sorry..
si strč někam!

To nikdy neodstraní...
mé šrámy na duši...