Věštecká
Věštecká
Anotace: Vidím v dálce osud, jenž se mě bude dotýkat "o)
Průzorem mraků
se dere oblouk duhy...
Nebyl jsi první
nejsi ani druhý
nebudeš poslední.
Nebudeš!
Já to vím.
Zmizíš mi z života
jak pára, jako stín.
Zbudu tu sama.
Tak jest dáno.
Ledové bude každé ráno,
dokud nevystydne mé tělo.
Stalo se, jak se stát mělo:
Zlom
Prázdnota
Staroba
Ochromení
...Ubohá babka v kolečkovém křesle
svírá tvou zmuchlanou fotku,
a mumlá neochvějně
své vyznání lásky...
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk18.05.2008 23:09:00 Lota
...a právě to, je to štěstí...svírat v dlaních zmuchlanou fotografii a nemít srdce prázdné...bez lásky by život nedošel naplnění
18.05.2008 21:04:00 a_tao
Dokud miluje,
není ubohá.
Dokud fotku udrží
a soustředí na ni oči,
i bez kapky vína
se s ní svět
...
Tak, jako s Tebou
18.05.2008 21:03:00 uživatel smazán
krásná nálada...
ze začátku mi to připomělo pubertální lásky,přesně stav ve kterém se právě nacházím. a pak jen černá melancholie.
děkuji
nika.reiler
