Tichá řeč stromů
Tichá řeč stromů
Zase se rozběhnout
do rozpálených uliček
malého městečka
až k červenému zámku,
snít v tajemných
zákoutích zámecké zahrady,
smáčet lem sukně
v kamenité říčce,
luštit švabachové nápisy
Křížové cesty
a projít mezi náhrobky
pohádkového lesního hřbitova,
nakukovat do krypty
pod osmibokou kaplí
a pak se schovat
v jeskyni poustevníka,
plesat nad leskem
jezera Oko,
pokoušet ozvěnu
ve starém lomu,
položit kamínek
na prastarý náhrobek
židovského hřbitůvku
v posvátném háji,
uprostřed borovic
nad jezerní hladinou
vysoko na skále
toužit po neznámém světě...
O mojí touze šumí koruny stromů:
Vrátit se do dětství, vrátit se domů.
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
nádhera...připomnělo mi to moje dětství, jak jsem se toulala všude možně a vymýšlela nové světy. Hned bych se tam vrátila...
17.06.2008 09:47:00 | teranosaur
Já si od stromů beru potřebnou energii.....i si s nima povídám....moc se mi to líbí tahle básen...
20.05.2008 21:05:00 | PoeziGirl
dneska je mi blbě mám teplotu.strašně mě to dojalo.jo někdy bych se vrítila až k mámě do břicha do ticha..pryč
20.05.2008 10:28:00 | Noc17
