Anotace: ...ze sbírky „Na tři kroky“ ...nebo tak nějak ...
Nevím přesně co
ale něco na mně působí.
Víc.
Snad prožitky každodenního života,
snad pohled naoko drsného romantika.
Slunce udělalo pukrle
a nedočkavě
na malé chomáčky rozervalo oponu.
Jantarové svítání
ladnými pohyby klavíristy
každým paprskem rozehrává jinou melodii.
V hřejivém polibku
cítím poodhalená a doposud skrytá tajemství podvědomí
a emocí vznášejících se v prostoru.
Zalézají pod kůži.
Hoří.
Barevné polštáře
jednoduchých květů floxu
vysílají bílé, růžové, červené a fialkové úsměvy
vstříc zlatému kočáru.
Čistá krása, která člověka okouzlí
a dá mu jedinečný pocit něčeho výjimečného.
Setkání s vlastní existencí,
teď a tady
s nohama mokrýma od trávy.
Na tři kroky od pergoly.
...Nemálo lidí žije tak neuvěřitelnou rutinou, že je těžké jim uvěřit, že žijí poprvé...Tvůj pohled na svět se všem rutinám příčí a to je moc fajn.:o)
21.05.2008 08:06:00 | Iva Borecká
..s nohama mokrýma od trávy..
..jsi..
..na tři kroky..
..od tečkované stříbrné nitky..;-)
20.05.2008 21:47:00 | isisleo
aj pergola si zaslouží svou sbírku, fajn atmosféra, úplně to vidím před očima :o)
20.05.2008 12:42:00 | hanele m.
Vyjímečně napsaná báseň. Máš zvláštní, neopakovatelný styl- a strašně se mki líbí volba přirovnání.
20.05.2008 09:12:00 | Filosof