Mámina radost

Třeba když s tátou v pěknym dni vybírala barvu pokoje.
Sluníčkovou.
Aby nikdy nebylo pod mrakem.
A záclony k tomu.
Nemohla se rozhodnout a táta žertoval.
Anebo když stojí na zahradě, opřená o hůlku a krade třešně z vlastního stromu.
S potutelným úsměvem je drtí dásněmi.
Nebo když ji táta koupí laskominu,
třeba tu co viděla večer v reklamě.
Nebo když spí, unavená, ale v nevědomí po chemoterapii,a táta ji opatrně houpá v našem korábu.
A kouká na ní jedním i dvěma oky,
neskutečnou láskou…
Taková je moje Mam.
S láskou, radostí a bolestí se dívá do dalších dnů.
A já i táta taky.
Já jen z povzdálí,
oni jsou svoji…
Propleteni.
A já o nich budu psát.