Divní hosti

Anotace: Rozjímání.

Divní hosti

Nitky deště
halí město
do závojů touhy
po slunci a po přírodě.
Proč je den tak dlouhý?
Nechci ještě spát

Divní hosti
bez radosti
pod kulichy oči křičí
do snů nespavosti,
křičí do věčnosti.
Nechci ještě vstát.

Napočítám do deseti,
nebo lépe do sta,
Pak se zeptám,
co si přeje,
nezvaného hosta.
Nechci tu sám bdít.

Nitky deště
halí město
do závoje smutku.
Nezoufám si, nebojím se
žádného rozsudku.
Nechci ještě jít!