Tiše se díváš
skrz vlny z vlasů..
Co opisují konturu
utíkajících časů..
V zrcadle vrásky,
s čarami života..
Mísí se čakrami
Tvého já..
Od hlavy po paty..
Oděna v myšlenkách..
Oblékáš i svlékáš,
část svého já..
Na klíně obrázky..
Minulých časů..
A v hlavě otázky,
s šepotem hlasu..
Přemítáš..
že:
..čas je neřízená střela..
..udice do vody nahozená..
..vlna skaliskem roztříštěná..
.. z bubliny pěna vytvořená..
Co mezi prsty protéká..
A spravedlivě obléká..
Mé i Tvé já..
Prachem života..
...pocitově moc vyvážená báseň i verše jsou dobré ,
celkově na mne působí moc dobrým dojmem a mohu směle říci , že i dost je výrazný filosofický podtext .
Přeji hezký upršený den Jirka
21.05.2008 10:08:00 | kavec
Velmi myšlenková básenka, četla se mi s lehkostí a mocka jsem se v ní našla. Mám stejný pocit, či myšlenky.
21.05.2008 09:24:00 | NikitaNikaT.
Nevím jak je to možné zhtla jsem Tvé poslední básně jedním dechem a nechala tu jen samá st...bravo a děkuju
21.05.2008 09:14:00 | Noc17