Závist

Chycená, lstivě lapená
v kleci teď strádá,
se svojí povahou bezstarostnou
včas nenašla skrýš,
možná to víš
s předtuchou neradostnou,
že před závistí nikam se neschováš!

Ve světě lidí,
co asi vidí,
když oči má schované za záclonou?

Ten pichlavý pohled vosí
co vlastní naděje a sny si skosí,
zbyde jen zášť
a přitom věz, že nikam se neschováš,
před sebou a před závistí.

Nehledej skrýš, klidně jdi blíž,
s myslí otevřenou..
Závisti vstříc,
odzbroj ty oči za záclonou!

Slídit, z cizího brát,
pokoutně užívat,
věčně mít strach,
že zářivý příslib
změní se v prach...