Amelie...z Montmartru
Amelie...z Montmartru
Už zase pláčeš…do klapek z klavírů
Už zase tvou hebkou tvář…pohltil strach
A nad hlavou vznáší se vlaštovky z papíru
Ptají se nebes proč mění se v prach
Už zase jsi upadla…na schodech skleněných
A řízla se nevinně když šla jsi pro růže
To pokradmu kráčel tam panáček hliněný
A ostří se poslepu smýklo ti do kůže
Už zase se potají na hvězdy vykláníš
A do jitra o lásce z pohádek vyzvídáš
Pak do peřin za noci zlé duchy zaháníš
Už zase má maličká…ze spaní povídáš.
…
Amelie! Amelie! Volám tě do ticha!
Amelie! Amelie! Ještě dál dýchám!
Milá jsi pro srdce víc než jen útěcha
Tak se mi navrať. Pryč hloupá je pýcha…
Amelie…
…
Ticho. Usnula na křídlech
sladká Amelie…
a nového rána, naivní dívenka
zase a znovu
vydá se na lilie.
***
Komentáře (8)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
krásná básnička, Amélie je můj oblíbený snad stokrát viděný film,takže tip :-)
09.10.2008 20:29:00 | Jamesow
Už jsem chtěl protestovat, ale včas jsem si přečet poznámku, že je to o Amélii - dítěti...tak to jo, v tom případě tip:-)
17.06.2008 13:17:00 | 6thSun
Zvláštní jak se lidské pohledy mohou přes oči do srdce vypalovat úplně jinak :o))Báseň je samozřejmě moc hezká...jo dětství neměla nic moc..tak si ho užila v dospělosti...hurá tak jdem taky na to, ne? :o)
23.05.2008 11:07:00 | Noc17
to je sonda hluboká, nevidět kam až, padám do ní, zda-li se ještě někdy nahoru vrátím?
23.05.2008 10:41:00 | Petbab
Jo, asi později zářila. Ale tohle je spíš o Amelii v dětství. Tak jak jsem ji viděla já.
22.05.2008 10:32:00 | Isobel
