Sedím v křesle
obklopen stíny.
Plácají mě po ramenou,
s ironickými úsměvy
na nezřetelných rtech.
Sedí kolem stolu.
"Jsi prý šťastný."
Jejich tichý smích
mě trhá na kusy.
Jeden z nich se zvedl,
vytáhl nůž a řekl:
"Pojď chllapče, vyléčím tvé rány."
Někdy je potřeba minulost prostě odříznout... někdy se, mrcha, chová jako plevel, a neustále otravuje svými novými výhonky v jinak krásné zahradě... ;-)
15.10.2008 12:16:00 | Levandule
Se stíny je nejlepší se seznámit a oni pak přestanou existovat, moc pěkně jsi to napsal.
07.10.2008 19:42:00 | Jin
To já jím posledně uvařil čaj a oni se na něj v rozpacích dívali.
Pára se jim srážela v očích a vytvářela slzy.
Je zvláštní vidět jak stín pláče…
22.05.2008 16:04:00 | kouzelníček