Anotace: Tohle je dílko...taková zpětná vazba ke starým křívdám řekla bych. Čas kvapí, rány se nehojí... znáte to. Je to ten nejsmutnější a opravdu věčný pláč v mém srdci, který si po zbytek života budu v sobě jen tak nosit.
PLÁČ V MÉM SRDCI
Pláču nad rozlitým mlékem,
A prej čas je nejlepším lékem.
Avšak ten můj se zastavil…
Co ses mi do cesty postavil.
Jak málo někdy stačí…
… k bezútěšnému pláči.
Probírám se, střízlivím, rvu si vlasy.
Jak odkapávaj ze mě zbytky tvojí krásy.
Prej: „ Mám Tě rád… asi.“
Jsme na špatný cestě.
A já mám takovej dojem,
Že láska v tomhle městě
Je relativní pojem.
A publikum nám zatleskalo, mohutná rudě skvějící se opona spadla…
Chtěla jsem drama a no vidíš… nemusela jsem ani do divadla.
tuhle bych chtěl docela od tebe slyšet naživo, při týhle si tě nějak nedvedu představit.Možná jo, ale bál bych se, že asi jinak, než jsi měla v úmyslu....
zas nechci vybíhat nějak z kontextu tvý básně, ale ta poslední věta k tobě padla s dobrým smyslem pro vtip, z mého úhlu pohledu, divadelní slečno:)...
24.05.2008 22:29:00 | Breakthru