Anotace: Tohle je dílko...taková zpětná vazba ke starým křívdám řekla bych. Čas kvapí, rány se nehojí... znáte to. Je to ten nejsmutnější a opravdu věčný pláč v mém srdci, který si po zbytek života budu v sobě jen tak nosit.
PLÁČ V MÉM SRDCI
Pláču nad rozlitým mlékem,
A prej čas je nejlepším lékem.
Avšak ten můj se zastavil…
Co ses mi do cesty postavil.
Jak málo někdy stačí…
… k bezútěšnému pláči.
Probírám se, střízlivím, rvu si vlasy.
Jak odkapávaj ze mě zbytky tvojí krásy.
Prej: „ Mám Tě rád… asi.“
Jsme na špatný cestě.
A já mám takovej dojem,
Že láska v tomhle městě
Je relativní pojem.
A publikum nám zatleskalo, mohutná rudě skvějící se opona spadla…
Chtěla jsem drama a no vidíš… nemusela jsem ani do divadla.
24.05.2008 22:29:00 Breakthru
tuhle bych chtěl docela od tebe slyšet naživo, při týhle si tě nějak nedvedu představit.Možná jo, ale bál bych se, že asi jinak, než jsi měla v úmyslu....
zas nechci vybíhat nějak z kontextu tvý básně, ale ta poslední věta k tobě padla s dobrým smyslem pro vtip, z mého úhlu pohledu, divadelní slečno:)...