tříska...

Navštívil jsem jednu zrcadlovou vísku….
když pak doma
střípky do mozaiky své jsem ukládal…
pod kůží objevil jsem skleněnou třísku…
to možná,
když jsem se matným sklem propadal...
nezebe,
nehřeje…
prostě tam je…
stala se mojí součástí….
když na Ni pomyslím,
tak mě nic nebolí..
když zapomenu,
tak zabolí…

..a tak tu stojím
ve slábnoucím slunečním ohni…
tu malou ostrou Krásku ukrytou v dlani…
přitažlivost zemská mizí
a já mizím s Ní…
a?
světy nepoznané
máme před sebou
společně....
na dlani...