Anotace: ...
Samotná v žáru slunce shořím,
změním se v jeden bdící sen.
Noc z vlastního popelu stvořím,
smísím se slzou a vznikne den.
Slunce schovám hluboko do moře,
na obloze bude zářit vločka sněhu.
Modravé nebe je skryto v nejtmavší hoře,
namísto něj modř televizí vnucuje svou něhu.
Hvězdy se samy ztratily ve vesmíru,
měsíc navěky zapomněl svítit.
Nové fosforové hvězdy ušité namíru,
snaží se do lidské duše neupřímně vcítit...
Doufám, že už nebudeš nikdy sama, aby ses nemusela bát ... a hořet ...
24.07.2006 09:52:00 | Obyčejný básník
Tady musím souhlasit s Hary_nš ... Ale básnička je to krásná... jen tu poslední sloku bych trošku dotesal a poupravil, aby to hezky plynulo ...
04.04.2006 19:01:00 | Obyčejný básník