Chtěl jsem jít bokem potřeba volala
z útesů nad mořem dolů mne volala
pak se to stalo zůstal jsem sám
seshora hlubina pozemský ráj
ani se nehnu tisknu se ke skále
z mušliček věků skládané korále
ujíždí nohy ruce jsou zaryté
všechno mě bolí a sčítám zažité
malinký stromek sotva tu živoří
kdybych se chytil vyrvu ho z podloží
ujel jsem o metr dlouhý kus života
potím se ledově předemnou temnota
...
Dole jen kameny - trochu vody slané
moře je veliké - tak proč není plné
...
Už jsem byl přesvědčen že chvíli poletím
kol ptáků podemnou a pěkně pozdravím
najednou pokus záchranu rodí
v hlavě mám píďalku i nos se hodí
mušle se drolily ptáci je chytali
na hory nevlezu jen by se chechtaly
...
nahoře milenka
má druhá žena
slunci se oddává
celičká nahá
...
"KDES´ BYL,daleko?"
...
Fotografii výrazu mé černobílé tváře
...ještě ji mám schovanou.
V nebezpečí si člověk lecos promítne ve své mysli.
hezky čtivě poskládané.
16.06.2008 18:22:00 | s.e.n
velmi zvláštní sdělení, snažím se dostat do tvých pocitů, kruciš, ale trvá mi to :-)
03.06.2008 18:03:00 | Verena
Zajímavé a myšlenkové, mám trochu smíšený pocit, nevím, co na to přesně napsat ... snad jen, že jsem si cosi připomněla.
29.05.2008 06:28:00 | NikitaNikaT.