Šedivá

Šedivá Beznaděj
usedla na okraj
mé postele
a s křivým úsměvem
šeptá mi do ucha:

No tak se zvedni!
Jak lehký to je!
Stačí jeden krok…
natáhni ruku…
a stiskni …

(tlačítko?)

Zatínám zuby
a brečím
Něco jednoduššího
by nebylo?
Prosím!

(Tak pa, má drahá,
přijdu zase v noci)
usmívá se ta mrcha
když zavrní telefon

Dnes zůstal nepřečtený
Tvůj vzkaz
ale snad zítra …
Zítra už
zase
pohladím prstem klávesy

Teď nezbývá
než se osaměle modlit.